Týna mámou

Už poslední týden loučení byl pro mě lehce náročný, ale celou dobu jsem s tím bojovala....dokud nepřišla chvíle odjezdu na letiště. Slzy tekly proudem a mně nezbývalo nic jiného než se skrz ně smát a v duchu si řikat že dělám správnou věc. Od dvou lidí jsem dostala přívěsek Pandora, za které jsem moc vděčná. Je to jediná věc, kterou mám na sobě 24/7 a snad každá správná holka ví, že Pandora píše Váš příběh. Trvalo mi přibližně tři dny, než jsem se rozkoukala a odvážila se vyrazit do víru velkoměsta. Nastahovala jsem si veškeré aplikace, co jsem potřebovala (o apps v příštím článku) a potom už nezbývalo nic jiného než odvaha. Naštěstí jsem v Londýně už měla kamarádku, co tu byla čtrnáct dní a už byla rozkoukaná a tak trochu věděla co a jak. Během těch prvních pár dnů máte šanci zjistit, že: káva v Costě není až tak dobrá, jak jste čekali nikomu nerozumíte lidi nechodí po pravé straně, ale tam, kde se jim zachce auta jezdí běžně v protisměru ať zahnete do jakékoli ulice v

Proč jsem jela do ciziny? Proč zrovna Anglie? A proč hlídat děti? Vždy jsem věděla, že nebudu chtít strávit celý svůj život jen v ČR, chtěla jsem poznávat svět, nové lidi, kulturu, mentalitu. Jediný jazyk, kterým jsem se jakžtakž domluvila byla angličtina a tam byla volba vcelku jasná. Anglie je nejdostupnější ze všech anglicky mluvících zemí. Nemusíte mít vízum, za pár korun můžete letět zpět domů, kdyby to nevyšlo. V nejhorším případě jít i pěšky. Učíte se angličtinu od základky, ale nakonec zjistíte, že neumíte vůbec nic. Co víc Vám pomůže, než zapojit se do britského života.  A proto jsem se rozhodla vyrazit. Další otázkou bylo zda tu pracovat klasicky nebo jako au-pair. Ani tohle rozhodování nebylo moc složité. Jako au-pair nemusíte vůbec nic. Zajistíte si rodinu, sbalíte pár ponožek, 50 liber do kapsy a už můžete letět. Vyřizovat si práci z Čech není vůbec jednoduché, musíte mít NIN a ve spojení s tím i potvrzení o ubytování a založený účet. Což Vám tady taky neudělá každý