Proč jsem jela do ciziny? Proč zrovna Anglie? A proč hlídat děti?
Vždy jsem věděla, že nebudu chtít strávit celý svůj život jen v ČR, chtěla jsem poznávat svět, nové lidi, kulturu, mentalitu. Jediný jazyk, kterým jsem se jakžtakž domluvila byla angličtina a tam byla volba vcelku jasná. Anglie je nejdostupnější ze všech anglicky mluvících zemí. Nemusíte mít vízum, za pár korun můžete letět zpět domů, kdyby to nevyšlo.V nejhorším případě jít i pěšky.
Učíte se angličtinu od základky, ale nakonec zjistíte, že neumíte vůbec nic. Co víc Vám pomůže, než zapojit se do britského života. A proto jsem se rozhodla vyrazit.
Další otázkou bylo zda tu pracovat klasicky nebo jako au-pair. Ani tohle rozhodování nebylo moc složité. Jako au-pair nemusíte vůbec nic. Zajistíte si rodinu, sbalíte pár ponožek, 50 liber do kapsy a už můžete letět. Vyřizovat si práci z Čech není vůbec jednoduché, musíte mít NIN a ve spojení s tím i potvrzení o ubytování a založený účet. Což Vám tady taky neudělá každý na potkání.
Nejdříve jsem si rodinu vybírala sama přes internetové stránky a na facebooku, nakonec jsem ji našla přes agenturu. Můj názor je takový, že pokud agentuře neplatíte, ale platí jí rodiny, je Vám to naprosto k ničemu. Proto si stojím za tím, že by si měl každý hledat rodinu sám. Výběr není zrovna malý.
Snížila jsem své požadavky co nejvíc to šlo, jen abych se k nějaké rodině dostala, když si teď tak listuji nabídkami, volila bych měsíční au-pair "dovču" třeba na Mallorce nebo v Dánsku, nebo Belgii. Nevázala bych se na dlouho dobu někam, radši bych cestovala po světě a všude byla třeba půl roku. Uvidíme, třeba to tak nakonec dopadne.
Neznám asi nikoho, ko by tu byl prvních 14 dní jako v bavlnce, ale je to přesně ta zkouška, kterou si každý musí projít. To, jestli to zkousne a bude bojovat (a to už jakým koliv způsobem), a nebo to vzdá, zbalí si svých pět švestek a nasedne na první letadlo do Prahy.
Ale jedno Vám zaručím - Anglie Vás jednoznačně okouzlí.
Vždy jsem věděla, že nebudu chtít strávit celý svůj život jen v ČR, chtěla jsem poznávat svět, nové lidi, kulturu, mentalitu. Jediný jazyk, kterým jsem se jakžtakž domluvila byla angličtina a tam byla volba vcelku jasná. Anglie je nejdostupnější ze všech anglicky mluvících zemí. Nemusíte mít vízum, za pár korun můžete letět zpět domů, kdyby to nevyšlo.
Další otázkou bylo zda tu pracovat klasicky nebo jako au-pair. Ani tohle rozhodování nebylo moc složité. Jako au-pair nemusíte vůbec nic. Zajistíte si rodinu, sbalíte pár ponožek, 50 liber do kapsy a už můžete letět. Vyřizovat si práci z Čech není vůbec jednoduché, musíte mít NIN a ve spojení s tím i potvrzení o ubytování a založený účet. Což Vám tady taky neudělá každý na potkání.
Nejdříve jsem si rodinu vybírala sama přes internetové stránky a na facebooku, nakonec jsem ji našla přes agenturu. Můj názor je takový, že pokud agentuře neplatíte, ale platí jí rodiny, je Vám to naprosto k ničemu. Proto si stojím za tím, že by si měl každý hledat rodinu sám. Výběr není zrovna malý.
Snížila jsem své požadavky co nejvíc to šlo, jen abych se k nějaké rodině dostala, když si teď tak listuji nabídkami, volila bych měsíční au-pair "dovču" třeba na Mallorce nebo v Dánsku, nebo Belgii. Nevázala bych se na dlouho dobu někam, radši bych cestovala po světě a všude byla třeba půl roku. Uvidíme, třeba to tak nakonec dopadne.
Neznám asi nikoho, ko by tu byl prvních 14 dní jako v bavlnce, ale je to přesně ta zkouška, kterou si každý musí projít. To, jestli to zkousne a bude bojovat (a to už jakým koliv způsobem), a nebo to vzdá, zbalí si svých pět švestek a nasedne na první letadlo do Prahy.
Ale jedno Vám zaručím - Anglie Vás jednoznačně okouzlí.
Komentáře
Okomentovat