Jako první věc by se všem ráda omluvila, že tenhle článek vychází až dnes, i přesto že jsem ho slíbila v průběhu týdne. Bohužel ale návrat do Londýna je pro mě hektičtější než jsem čekala. Ovšem ale v dobrém slova smyslu :)
Když jsem poprvé razila do Londýna, letěla jsem letadlem. Určitě to má své výhody, já ale hlasuji za autobus.
Letenky musíte koupit hodně dopředu, abyste si nenadávali, kolik jste za ně dali. Slyšela jsem, že pokud často kontrolujete cenu jedné a té samé letenky na internetu, cena se zvyšuje. Vy ji vylekaní koupíte a poté se cena sníží, aby vás rozčílili. No něco na tom asi bude :D Řikáte si, že let bude trvat jen dvě hodinky... ano, ale spočítejte si čas strávený ne letišti na obou místech a k tomu cestu na něj. Tady v Londýně není žádně letiště přímo v centru a to samé platí i pro pražské letiště. A to nemluvím ani o tom, že v Londýně vás cesta z letiště taky bude stát nějaké pěníze (minimálně 5 liber).
Já se tentokrát rozhodla jet autobusem do Prahy a potom i zpátky do Londýna. Největší výhodu vidím v tom, že v Praze přijedete na Florenc a v Londýně do centra na Victoria station. Z obou míst máte potom jednodušší dostat se kam potřebujete.
Do ČR jsem jela s dekou, v domnění, že se budu chtít jednoduše zachumlat, aby se mi lépe spalo. Po svých zkušenostech ale preferuju víc polštářek než deku. Cestou domů jsem si v autobuse pohla s krkem a lečila jsem se z toho celé tři týdny, co jsem byla doma. Cesta zpět s polštářkem byla tisíckrát lepší.
Řekli byste si, že jet v průměru 20 hodin autobusem může být šílený. Ano, šílený to rozhodně je, ale sama jsem nevěřila tomu, jak rychle to uteče. Autobus je většinou plný čechů a slováků, takže na každé zastávce z něj všichni vylezou a zapálí si :D
Cestou zpět jsem dokonce spala 10 hodin! A to jsem se předtím bála, že ani neusnu :D
S Eurotunelem jsem tady zažila problémy tam i zpět. Cestou domů to byla hodina zpoždění, ale jinak jsem to nepocítila. Cesta nazpátek byla ale mnohem horší. Ten den se začly kontrolovat německé hranice, čehož jsem se bála. Nakonec jsme tam jen asi 10 minut stáli a to bylo vše. Před Eurotunelem ale nastalo menší peklo. Pasovou kontrolou jsme celkově strávili hodinu a půl. Celkově zpoždění potom bylo tři hodiny.
Na francouzské kontrole nestačilo vylézt z autobusu a předložit ID, ale museli jsme ssebou vzít na kontrolu i veškerá svá zavazadla. Umíte si jistě představit ten chaos kdy si všichni začnou balit věci nahoře z autobusu a potom se ještě začnou vyndavat kufry zespoda. Řekla bych, že sami celníci to ale moc nehrotili. Stáli tam opření a jen tak letmo mrkli na retgen. Potom jsme popojeli pár metrů, přišla frajerka z britské celnice a chtěla otevřít celý autobus (zda tam dole asi někoho nepřevážíme :D). Potom jsme opět popojeli, všichni si vystoupili a šli na klasickou pasovou kontrolu. Kdyby ale byla klasická nepřišli byste si jako po příletu do USA. Otázky typu kam jedete, na jak dlouho tam jedete, proč tam jedete.... Nestačila jsem se divit. Naštěstí nás, díkybohu, všechny pustili a další problémy nedělali.
Zní to možná děsivě, ale pravda je taková, že kdybych teď měla jet do ČR, opět bych jela autobusem. To, že nemusim řešit, co mám v kufru, kolik si toho beru sebou nahoru, zda mám nějaké tekutiny... Dávám prostě přednost jednoduchosti.
Jel nebo letěl teď někdo z vás přes moře? :)
Když jsem poprvé razila do Londýna, letěla jsem letadlem. Určitě to má své výhody, já ale hlasuji za autobus.
Letenky musíte koupit hodně dopředu, abyste si nenadávali, kolik jste za ně dali. Slyšela jsem, že pokud často kontrolujete cenu jedné a té samé letenky na internetu, cena se zvyšuje. Vy ji vylekaní koupíte a poté se cena sníží, aby vás rozčílili. No něco na tom asi bude :D Řikáte si, že let bude trvat jen dvě hodinky... ano, ale spočítejte si čas strávený ne letišti na obou místech a k tomu cestu na něj. Tady v Londýně není žádně letiště přímo v centru a to samé platí i pro pražské letiště. A to nemluvím ani o tom, že v Londýně vás cesta z letiště taky bude stát nějaké pěníze (minimálně 5 liber).
Já se tentokrát rozhodla jet autobusem do Prahy a potom i zpátky do Londýna. Největší výhodu vidím v tom, že v Praze přijedete na Florenc a v Londýně do centra na Victoria station. Z obou míst máte potom jednodušší dostat se kam potřebujete.
Do ČR jsem jela s dekou, v domnění, že se budu chtít jednoduše zachumlat, aby se mi lépe spalo. Po svých zkušenostech ale preferuju víc polštářek než deku. Cestou domů jsem si v autobuse pohla s krkem a lečila jsem se z toho celé tři týdny, co jsem byla doma. Cesta zpět s polštářkem byla tisíckrát lepší.
Řekli byste si, že jet v průměru 20 hodin autobusem může být šílený. Ano, šílený to rozhodně je, ale sama jsem nevěřila tomu, jak rychle to uteče. Autobus je většinou plný čechů a slováků, takže na každé zastávce z něj všichni vylezou a zapálí si :D
Cestou zpět jsem dokonce spala 10 hodin! A to jsem se předtím bála, že ani neusnu :D
S Eurotunelem jsem tady zažila problémy tam i zpět. Cestou domů to byla hodina zpoždění, ale jinak jsem to nepocítila. Cesta nazpátek byla ale mnohem horší. Ten den se začly kontrolovat německé hranice, čehož jsem se bála. Nakonec jsme tam jen asi 10 minut stáli a to bylo vše. Před Eurotunelem ale nastalo menší peklo. Pasovou kontrolou jsme celkově strávili hodinu a půl. Celkově zpoždění potom bylo tři hodiny.
Na francouzské kontrole nestačilo vylézt z autobusu a předložit ID, ale museli jsme ssebou vzít na kontrolu i veškerá svá zavazadla. Umíte si jistě představit ten chaos kdy si všichni začnou balit věci nahoře z autobusu a potom se ještě začnou vyndavat kufry zespoda. Řekla bych, že sami celníci to ale moc nehrotili. Stáli tam opření a jen tak letmo mrkli na retgen. Potom jsme popojeli pár metrů, přišla frajerka z britské celnice a chtěla otevřít celý autobus (zda tam dole asi někoho nepřevážíme :D). Potom jsme opět popojeli, všichni si vystoupili a šli na klasickou pasovou kontrolu. Kdyby ale byla klasická nepřišli byste si jako po příletu do USA. Otázky typu kam jedete, na jak dlouho tam jedete, proč tam jedete.... Nestačila jsem se divit. Naštěstí nás, díkybohu, všechny pustili a další problémy nedělali.
Zní to možná děsivě, ale pravda je taková, že kdybych teď měla jet do ČR, opět bych jela autobusem. To, že nemusim řešit, co mám v kufru, kolik si toho beru sebou nahoru, zda mám nějaké tekutiny... Dávám prostě přednost jednoduchosti.
Jel nebo letěl teď někdo z vás přes moře? :)
Komentáře
Okomentovat