Zdravím vás všechny z Prahy! Ano čtete správně - jsem v Praze. Napíšu vám, co všechno se za poslední dobu stalo, takže ke čtení tohohle článku doporučuji jít si udělat kafe nebo, jako v mém případě, kakaíčko.
Odešla jsem z mé host-family. Nechci to tady moc rozebírat a házet na ně špínu, takže řekněme, že jsem tam prostě nebyla spokojená a necítila jsem se tam dobře.
Nejdříve jsem si myslela, že budu zodpovědná a nejdříve si najdu novou rodinu a až potom dám výpověď, abych měla jistotu, že mám práci a mám kde bydlet. Nakonec to ale všechno dopadlo naprosto jinak, já musela dát výpověď ze dne na den a čekalo mě 14 dní výpovědní lhůty, kdy jsem měla čas na to najít si novou rodinu.
Po zážitku v téhle rodině, jsem ale začla uvažovat, že nevím, zda chci být au-pair, šla jsem si zařídit NIN a začla hledat i normální práci.
V ČR jsem přes dva roky pracovala v Costa Coffee, takže to byla jedna z možností, ale s Costou v UK nejsem spokojená a nechtěla bych být součástí něčeho, kam bych sama na kafe nešla. Další možností byl Starbucks, ale to je pro mě prostě taková továrna na kafe, kde člověk nemá jak ukázat svojí osobnost. No a další co mě napadlo byl Pret A Manger, kde bych se tak nějak pořád držela toho co mě baví, ale získala bych zkušenosti i z jiného odvětví a z jiné firmy.
Začalo se to trochu komplikovat tím, že jsem neměla bydlení, respektive měla, ale daleko od Londýna. Mimochodem tímto vám dvěma moc děkuji za nabídku ubytování! A těm dalším děkuji za tři dny přenocování a o luxusní komfort, co nemám pomalu ani doma u maminky :D A tak jsem byla nucena hledat práci na Gatwicku. Původní myšlenka byla taková, že si najdu Pret na jihu Londýna a budu dojíždět, a po první výplatě si najdu bydlení zpět v Londýně. Když jsem se ale podívala, že cesta do práce a zpět by mě vyšla na 34 liber, málem to se mnou seklo. Takže nezbývalo nic jiného než Gatwick. Poslala jsem application do Pretu na oba terminálya z obou mi odepsali. Z jednoho mě rovnou pozvali na trial (což znamená, že vás na 90% berou, pokud něco opravdu nepoděláte) a z druhého mě pozvali na interview.
Takže tak nějak jsem měla jistou práci, i ubytování na měsíc, ale měla jsem z toho strach, protože přece jen mám ráda jistotu. Trochu jsem se i začla bát, že při pracování na Gatwicku už se zpět do Londýna nepřestěhuju a vím, že by mi to bylo líto, protože tam mám spoustu přátel a známých.
Nakonec ale přišla příležitost dělat jít au-pair k jedné paní s malým chlapečkem tímto děkuji dalšímu člověku za pomoc. Já už byla rozhodlá, že chci jít na Full-time a mít svůj klid, ale řekla jsem si, že za interview s ní nic nedám. Sešly jsme se a neskutečně jsme si rozumněly a já se ještě ten večer rozhodla, že do toho chci jít, dva dny na to jsem s ní a jejím synem strávila celé odpoledne a utvrdila se v tom, že u nich budu spokojená. Práce mi ale začíná až po půlce září, a tak jsem se rozhodla jet se podívat domů, ušetřit peníze, nadlábnout se a nabrat síly.
Závěrem tohohle článku bych vám ráda řekla, že život v Anglii není vůbec jednoduchý a je potřeba být silní, bojovat, nebát se a mít dobré přátele a kontakty. Jinak se to zvládnout nedá... A omlouvám se za tak dlouhý článek, snad jste dočetli až do konce :)
Odešla jsem z mé host-family. Nechci to tady moc rozebírat a házet na ně špínu, takže řekněme, že jsem tam prostě nebyla spokojená a necítila jsem se tam dobře.
Nejdříve jsem si myslela, že budu zodpovědná a nejdříve si najdu novou rodinu a až potom dám výpověď, abych měla jistotu, že mám práci a mám kde bydlet. Nakonec to ale všechno dopadlo naprosto jinak, já musela dát výpověď ze dne na den a čekalo mě 14 dní výpovědní lhůty, kdy jsem měla čas na to najít si novou rodinu.
Po zážitku v téhle rodině, jsem ale začla uvažovat, že nevím, zda chci být au-pair, šla jsem si zařídit NIN a začla hledat i normální práci.
V ČR jsem přes dva roky pracovala v Costa Coffee, takže to byla jedna z možností, ale s Costou v UK nejsem spokojená a nechtěla bych být součástí něčeho, kam bych sama na kafe nešla. Další možností byl Starbucks, ale to je pro mě prostě taková továrna na kafe, kde člověk nemá jak ukázat svojí osobnost. No a další co mě napadlo byl Pret A Manger, kde bych se tak nějak pořád držela toho co mě baví, ale získala bych zkušenosti i z jiného odvětví a z jiné firmy.
Začalo se to trochu komplikovat tím, že jsem neměla bydlení, respektive měla, ale daleko od Londýna. Mimochodem tímto vám dvěma moc děkuji za nabídku ubytování! A těm dalším děkuji za tři dny přenocování a o luxusní komfort, co nemám pomalu ani doma u maminky :D A tak jsem byla nucena hledat práci na Gatwicku. Původní myšlenka byla taková, že si najdu Pret na jihu Londýna a budu dojíždět, a po první výplatě si najdu bydlení zpět v Londýně. Když jsem se ale podívala, že cesta do práce a zpět by mě vyšla na 34 liber, málem to se mnou seklo. Takže nezbývalo nic jiného než Gatwick. Poslala jsem application do Pretu na oba terminálya z obou mi odepsali. Z jednoho mě rovnou pozvali na trial (což znamená, že vás na 90% berou, pokud něco opravdu nepoděláte) a z druhého mě pozvali na interview.
Takže tak nějak jsem měla jistou práci, i ubytování na měsíc, ale měla jsem z toho strach, protože přece jen mám ráda jistotu. Trochu jsem se i začla bát, že při pracování na Gatwicku už se zpět do Londýna nepřestěhuju a vím, že by mi to bylo líto, protože tam mám spoustu přátel a známých.
Nakonec ale přišla příležitost dělat jít au-pair k jedné paní s malým chlapečkem tímto děkuji dalšímu člověku za pomoc. Já už byla rozhodlá, že chci jít na Full-time a mít svůj klid, ale řekla jsem si, že za interview s ní nic nedám. Sešly jsme se a neskutečně jsme si rozumněly a já se ještě ten večer rozhodla, že do toho chci jít, dva dny na to jsem s ní a jejím synem strávila celé odpoledne a utvrdila se v tom, že u nich budu spokojená. Práce mi ale začíná až po půlce září, a tak jsem se rozhodla jet se podívat domů, ušetřit peníze, nadlábnout se a nabrat síly.
Závěrem tohohle článku bych vám ráda řekla, že život v Anglii není vůbec jednoduchý a je potřeba být silní, bojovat, nebát se a mít dobré přátele a kontakty. Jinak se to zvládnout nedá... A omlouvám se za tak dlouhý článek, snad jste dočetli až do konce :)
Ahoj Týno,
OdpovědětVymazatmrzí mě, že tam áš takové trable, ale zároveň je hrozně inspirativní vidět, jak se pereš. Doma určitě pozdravuj (to se ti to vyplatí jet domu?) a pořádně se nadlábni. Já nejsem doma měsíc a už se taky těším na jídlo (nemáme troubu a všechno je tu hrozně drahé :D).
Doufám, že tentokrát bude tedy vše v pořádku.
Měj se krásně,
Tvá B.
PS. Aspoň máš zkušenosti a můžeš na sebe být pyšná, že se o sebe dokážeš postarat :)
Ahoj Baruš,
Vymazatjela jsem domů, abych nabrala síly a vím, že tady nemusim absolutně nic řešit. Kdybych zůstala v Anglii, tak tam teď tři týdny přežívám na toastovém chlebu, takhle se alespoň pořádně najím, takže se mi to vyplatilo :)
Vy nemáte troubu? A kde žiješ a co tam děláš? :)