Minulý víkend jsem tak nějak proválela a nic pořádného nezažila. To mě v neděli rozčílilo a tak jsem se rozhodla jít do muzea Wellcome Collection. Zavolala jsem kamarádce a sešly jsme se na Eustonu, odkud je to do WC asi dvě minuty pěšky.
Přišly jsme tam hodinu a půl před zavíračkou v domnění, že to za hodinku projdeme a ještě máme rezervu. Moc jsme vlastně nevěděly na co jdeme, ale to nás vůbec netrápilo. Dole v hale byl ukazatel na nějakou instalaci v prvním patře. Vyšly jsme schody a před námi stál dav lidí. Stouply jsme si do fronty a čekaly, co bude dál. Přišla k nám paní (znovu připomínám, že jsme ani nevěděly, na co jdeme), dala nám papír s pravidly a bezpečnostními pokyny a zeptala se nás zda počítáme s tím, že ve frontě budeme stát hodinu. Dost nás šokovala, ale samozřejmě jsme vše odkývaly. Stále jsme neměly ponětí, co nás čeká. Začla jsem číst papír na kterém bylo něco ve stylu "pokud se vám udělá špatně, odejděte", "pokud se vám bude motat hlava, odejděte"... Už tohle nás dost vyděsilo a k tomu nás ještě čekala hodina čekání.
Když jsme popošly, viděly jsme tento nápis a pochopily, že je to asi to, na co jdeme. Dočetly jsme se něco o tom, že by mělo jít o různé aspekty lidského vědomí jako jsou náměsíčnost, ztráta paměti nebo anestezie. No co si budeme povídat, ani tohle zjištění nám to ale moc neobjasnilo. Potom jsme plné nadšení prošly dveřmi.
A ihned vzápětí byly zklamané ze zjištění, že jsme teprve v půlce fronty. Za dveřmi už jsme mohly vidět co nás čeká.
Ano, takže opět jsme z toho moc moudré nebyly. Tohle bylo všechno. Hodina čekání za námi a my stále neměly ponětí, co uvidíme.
Naštěstí jsme se po hodině a čtvrt konečně dočkaly. Omlouvám se, fotku bohužel nemám, ale hned vysvětlím proč.
Vypustí vás do místnosti, která je plná kouře a světel. Nevidíte vůbec nic. Když se ode mě kamarádka vzdálila na pár kroků, už jsem ji neviděla a chytala mě panika. Nevidíte podlahu, nevidíte zdi, další lidi a nevidíte ani východ.
Celou dobu jsme šly podél zdi, obešly jsme celou místnost a moc se těšily až najdeme kudy ven.
Necítila jsem se tam dobře, když jsem slyšela něčí hlas, že se ke mně blíží, ale dotyčného jsem neviděla. Tím ale neřikám, že to nebyla zajímavá zkušenost.
Zážitek zadarmo, tak proč to nezkusit. Máte čas až do třetího ledna :)
Na tom samém patře byla i výstava lidského těla. Čekala jsem to větší, ale nebudu si stěžovat. Model obézního člověka se mi ale opravdu nelíbil.
Dole v hale jsme viděli kafé a nevypadalo vůbec špatně, jen my na to bohužel neměly dostatek času. Moje hostmum mi potom dodatečně řekla, že v dalším patře by měla být veliká knihovna, tak tam se asi půjdu podívat :)
Byl jste někdo ve Wellcome Collection?
Přišly jsme tam hodinu a půl před zavíračkou v domnění, že to za hodinku projdeme a ještě máme rezervu. Moc jsme vlastně nevěděly na co jdeme, ale to nás vůbec netrápilo. Dole v hale byl ukazatel na nějakou instalaci v prvním patře. Vyšly jsme schody a před námi stál dav lidí. Stouply jsme si do fronty a čekaly, co bude dál. Přišla k nám paní (znovu připomínám, že jsme ani nevěděly, na co jdeme), dala nám papír s pravidly a bezpečnostními pokyny a zeptala se nás zda počítáme s tím, že ve frontě budeme stát hodinu. Dost nás šokovala, ale samozřejmě jsme vše odkývaly. Stále jsme neměly ponětí, co nás čeká. Začla jsem číst papír na kterém bylo něco ve stylu "pokud se vám udělá špatně, odejděte", "pokud se vám bude motat hlava, odejděte"... Už tohle nás dost vyděsilo a k tomu nás ještě čekala hodina čekání.
Když jsme popošly, viděly jsme tento nápis a pochopily, že je to asi to, na co jdeme. Dočetly jsme se něco o tom, že by mělo jít o různé aspekty lidského vědomí jako jsou náměsíčnost, ztráta paměti nebo anestezie. No co si budeme povídat, ani tohle zjištění nám to ale moc neobjasnilo. Potom jsme plné nadšení prošly dveřmi.
A ihned vzápětí byly zklamané ze zjištění, že jsme teprve v půlce fronty. Za dveřmi už jsme mohly vidět co nás čeká.
Ano, takže opět jsme z toho moc moudré nebyly. Tohle bylo všechno. Hodina čekání za námi a my stále neměly ponětí, co uvidíme.
Naštěstí jsme se po hodině a čtvrt konečně dočkaly. Omlouvám se, fotku bohužel nemám, ale hned vysvětlím proč.
Vypustí vás do místnosti, která je plná kouře a světel. Nevidíte vůbec nic. Když se ode mě kamarádka vzdálila na pár kroků, už jsem ji neviděla a chytala mě panika. Nevidíte podlahu, nevidíte zdi, další lidi a nevidíte ani východ.
Celou dobu jsme šly podél zdi, obešly jsme celou místnost a moc se těšily až najdeme kudy ven.
Necítila jsem se tam dobře, když jsem slyšela něčí hlas, že se ke mně blíží, ale dotyčného jsem neviděla. Tím ale neřikám, že to nebyla zajímavá zkušenost.
Zážitek zadarmo, tak proč to nezkusit. Máte čas až do třetího ledna :)
Na tom samém patře byla i výstava lidského těla. Čekala jsem to větší, ale nebudu si stěžovat. Model obézního člověka se mi ale opravdu nelíbil.
Dole v hale jsme viděli kafé a nevypadalo vůbec špatně, jen my na to bohužel neměly dostatek času. Moje hostmum mi potom dodatečně řekla, že v dalším patře by měla být veliká knihovna, tak tam se asi půjdu podívat :)
Byl jste někdo ve Wellcome Collection?
Komentáře
Okomentovat