Slíbila jsem Vám sérii článků a tady je první z nich. Několik lidí mi psalo o radu a mysleli si, že jsou jediní, kterým se tady nedaří. Tak to rozhodně není. Málokomu se poštěstí hned napoprvé a je potřeba zabojovat a nejet hned domů. Všem vám moc držím palce!
Budou to rozhovory s těmi, kdo žili nebo žijí v Anglii. Chtěla bych vám jimi ukázat, že opravdu málokdo to tu má snadné a možná se v příběhu sami najdete a nějak vám to pomůže :)
Jako první si můžete přečíst rozhovor s VP, která se vydala tou těžší cestou než je live-in.
T: Ahoj V., jak dlouho jsi byla v Anglii a kde jsi teď?
VP: Momentálně jsem v ČR, v Anglii jsem strávila dva měsíce prázdnin.
T: Proč zrovna Anglie a proč právě tohle období?
VP: Dokončila jsem roční jazykový kurz a už dlouho jsem měla v plánu odcestovat, takže ideální příležitost. Anglii jsem si vybrala, protože jsem k ní měla osobní vztah a vždy se mi tam líbilo. Dalším důvodem bylo i to, že se tam dá jet autem.
T: Takže jsi jela do Anglie autem?
VP: Ano, jeli jsme s přítelem a spojili to s menším výletem. A navíc, mít auto v Británii je opravdu veliká výhoda, vzhledem k cenám hromadné dopravy.
T: Kam do Anglie jste jeli a kolik vás stála cesta?
VP: Náš cíl byl Brighton, ale díky autu jsme měli šanci víc cestovat. Zpětně mě mrzí, že jsem nepoužila nějakou aplikaci na přehled financí. Tipovala bych přibližně 7500 korun za benzín a trajekt. Ten je dražší než tunel, ale zvolili jsme ho kvůli situaci v Calais na začátku prázdnin. A navíc řidič je jen jeden z nás, takže jsme po cestě spali v kempech a kupovali jsme i nějaké drobnosti na benzínkách.
T: Co bydlení a práce, vše jste měli vyřešené už z Čech?
VP: Už v ČR jsme si hledali práci v UK, odpovídali na inzeráty, ale nepovedlo se. Jeli jsme tedy "na blind" a já jsem si na trajektu přečetla email s pozvánkou na pohovor. A to byla jediná naděje. Bydlení jsme v ČR neřešili vůbec. Prvních 10 dní v UK jsme přespávali v autě po kempech a poté si našli sdílené bydlení v Brighhtonu. Bylo to skvělé, ale už bych takhle "na blind" nejela. Bylo to finančně i psychicky dost náročné.
T: Jaké jsou teď vaše plány, když jste zpátky v ČR?
VP: Náš odjezd do ČR byl velmi spontánní. Žili jsme ve sdíleném bydlení déle než jsme si představovali a pronajmout si v UK byt není vůbec jednoduché. Share-house v Brightonu byl k dispozici pouze měsíc a my tak museli najít něco nového. To nás dost položilo psychicky i finančně. Dojížděli jsme daleko do práce, která nás ani jednoho nebavila a doma jsme se kvůli směnám nepotkávali. Uvědomili jsme si, že z tohoto způsobu žití jsme nešťastní a řekli jsme si, že od toho jedeme pryč a vydělané peníze si užijeme. I přesto, že se tahle situace asi dala nějak vyřešit, myslím, že tohle pro nás bylo nejlepší a rozumné řešení.
T: Máš nějakou radu pro ostatní?
VP:
Budou to rozhovory s těmi, kdo žili nebo žijí v Anglii. Chtěla bych vám jimi ukázat, že opravdu málokdo to tu má snadné a možná se v příběhu sami najdete a nějak vám to pomůže :)
Jako první si můžete přečíst rozhovor s VP, která se vydala tou těžší cestou než je live-in.
T: Ahoj V., jak dlouho jsi byla v Anglii a kde jsi teď?
VP: Momentálně jsem v ČR, v Anglii jsem strávila dva měsíce prázdnin.
T: Proč zrovna Anglie a proč právě tohle období?
VP: Dokončila jsem roční jazykový kurz a už dlouho jsem měla v plánu odcestovat, takže ideální příležitost. Anglii jsem si vybrala, protože jsem k ní měla osobní vztah a vždy se mi tam líbilo. Dalším důvodem bylo i to, že se tam dá jet autem.
T: Takže jsi jela do Anglie autem?
VP: Ano, jeli jsme s přítelem a spojili to s menším výletem. A navíc, mít auto v Británii je opravdu veliká výhoda, vzhledem k cenám hromadné dopravy.
T: Kam do Anglie jste jeli a kolik vás stála cesta?
VP: Náš cíl byl Brighton, ale díky autu jsme měli šanci víc cestovat. Zpětně mě mrzí, že jsem nepoužila nějakou aplikaci na přehled financí. Tipovala bych přibližně 7500 korun za benzín a trajekt. Ten je dražší než tunel, ale zvolili jsme ho kvůli situaci v Calais na začátku prázdnin. A navíc řidič je jen jeden z nás, takže jsme po cestě spali v kempech a kupovali jsme i nějaké drobnosti na benzínkách.
T: Co bydlení a práce, vše jste měli vyřešené už z Čech?
VP: Už v ČR jsme si hledali práci v UK, odpovídali na inzeráty, ale nepovedlo se. Jeli jsme tedy "na blind" a já jsem si na trajektu přečetla email s pozvánkou na pohovor. A to byla jediná naděje. Bydlení jsme v ČR neřešili vůbec. Prvních 10 dní v UK jsme přespávali v autě po kempech a poté si našli sdílené bydlení v Brighhtonu. Bylo to skvělé, ale už bych takhle "na blind" nejela. Bylo to finančně i psychicky dost náročné.
T: Jaké jsou teď vaše plány, když jste zpátky v ČR?
VP: Náš odjezd do ČR byl velmi spontánní. Žili jsme ve sdíleném bydlení déle než jsme si představovali a pronajmout si v UK byt není vůbec jednoduché. Share-house v Brightonu byl k dispozici pouze měsíc a my tak museli najít něco nového. To nás dost položilo psychicky i finančně. Dojížděli jsme daleko do práce, která nás ani jednoho nebavila a doma jsme se kvůli směnám nepotkávali. Uvědomili jsme si, že z tohoto způsobu žití jsme nešťastní a řekli jsme si, že od toho jedeme pryč a vydělané peníze si užijeme. I přesto, že se tahle situace asi dala nějak vyřešit, myslím, že tohle pro nás bylo nejlepší a rozumné řešení.
T: Máš nějakou radu pro ostatní?
VP:
- Určitě si najděte bydlení předem a to klidně sdílené, ale vybírejte pečlivě. Bez adresy nedostanete NIN (National Insurence Number), ani účet v bance. Bydlení je základ. Účet si můžete založit online u Santanderu, bez zbytečného vyřizování.
- Vlaky jsou drahé a často mají zpoždění.
- Nepodceňujte se při výběru práce.
- A pamatujte na to, že v UK hodně přihlížejí na reference.
Komentáře
Okomentovat