Tento článek píšu asi s ročním zpožděním. I tak jsem si ale říkala, že by někomu mohl pomoct a usnadnit organizaci výletu do Osvětimi.
Já jsem se rozhodla dát výlet do Polska jako dárek svému příteli. Upřímně jsem ale netušila, jak složitá organizace to bude.
Protože jsem se snažila udělat překvapení, dost se mi to zkomplikovalo.
Původně jsem výlet plánovala asi 2 měsíce dopředu. Nakonec jsem lístky na vlak kupovala 4 dny předem. Co Vám budu povídat, stály asi 5krát víc, než jsem počítala.
Do Krakova jsme odjížděli první den večer s plánem, že se přes noc vyspíme ve vlaku a ráno budeme plní energie. Teď se tomu zpětně nahlas směju. Polské vlaky jsou jednoznačně nejhorší dopravní prostředek, který jsem kdy využila. Tak špinavý a starý vlak jsem asi nikdy neviděla. K poklidnému a pohodlnému spánku jsme měli opravdu daleko.
Když výlet naplánujete dostatečně dopředu, zpáteční lístek pro jednoho stojí asi 1000,- Kč.
Vlak jede 8 hodin přes Bohumín, kde hodinu stojí a mění se zaměstnanci drah z českých na polské, takže se i znovu kontrolují lístky.
Vystoupili jsme na konečné zastávce Krakow Glowny asi v 7 hodin ráno. Pamatuju si, že na předposlední zastávce vystupovalo hodně lidí a my se báli, zda už tedy nemáme taky vystoupit. Dokonce se potom vlak začal rozjíždět zpět dozadu. Nemusíte se ale bát to hlavní nádraží opravdu poznáte.
Cestu autobusem do Osvětimi jsme měli zaplacenou pouze tam, ale ne zpět, protože jsme nevěděli, jak dlouho nám prohlídka potrvá. Zároveň jsme si nechali asi hodinu mezi příjezdem vlaku a odjezdem autobusu, kdybychom náhodou nemohli najít autobusové nádraží. To je naštěstí krásně přehledné a reálně vám na přestup stačí 10-15 minut.
Lístky na autobus jsem kupovala předem přes internet. Dají se vyhledat na e-podroznik.pl, kde jsme si vybrali nějaký klasický regionální autobus(v Krakově se ta zastávka jmenuje Krakow M.D.A.). Jednosměrná jízda pro jednoho z nás stála 14 zlotých. Nekupovala jsem zpáteční jízdenku, protože jsem neměla ponětí, jak dlouho nám prohlídka zabere.
Po příjezdu do Krakowa jsme šli tedy najít autobusové nástupiště, abychom věděli kde je, a poté jsme se šli nasnídat do obchodního centra. Doporučuji nechodit moc daleko, jinak už se odtamtud nevymotáte :).
Cesta z Krakowa do Auschwitz I. trvá asi hodinu a půl a je mnohem pohodlnější než cesta polským vlakem. Pokud je to možné, hlídejte si svou polohu na mapě telefonu, tím že se jedná o regionální autobus, nezastaví Vám rovnou u vstupu do tábora a může být těžší se zorientovat.
Když jsme zahlédli ty davy před vstupem, celkem jsme se vyděsili. Naštěstí to všechno byly školy a ty chodí jiným vstupem. Než půjdete dovnitř, naproti vstupu je bouda, kde si musíte za malý poplatek odložit batohy a velké kabelky.
My jsme si uschovali batoh, prošli kontrolou, a zdarma vstoupili do areálu.
Pár hodin jsme se tam procházeli, četli, vzpomínali a dělali fotky.
Musím uznat, že za poměrně krátkou chvíli nám začala být pěkná zima a tak jsme se rozhodli se přesunout do Březinky. Tam jede zdarma autobus z Auschwitz a není těžké ho najít. Od dubna do října by měl jezdit každých 10 minut. Zbytek roku po půl hodině.
Začali jsme mít i hlad, a tak jsme to zakotvili v jedné restauraci na rohu. Taková jediná, která je vidět. Ceny nebyli zrovna extra nízké ale my byli vymrzlí a měli jsme hlad, takže žádné ošívání. Restaurace vypadala naprosto příšerně. Propálené ubrusy, odřené židle a stoly...
Objednali jsme si celkem klasická jídla. Když nám jídlo přinesli, nemohli jsme uvěřit vlastním očím. Mé gnocchi vypadaly (omlouvám se)odporně. Ale víte co na tom všem je nejhorší. Že jsme opravdu měli velký hlad a vlastně ta omáčka nakonec chutnala jako UHO. Takže ve výsledku nikoho neurazí ani nenadchne. Oba jsme tak nakonec odcházeli spokojeně s plnými žaludky.
Autobus nás vyhodil přímo před Březinkou (Birkenau). Ta už nás tolik nezaujala a nám začala být opravdu zima a byli jsme znovu hladoví. Po krátké době jsme se proto rozhodli to zabalit a jet do obchodního centra v Krakově do tepla a pořádně se najíst.
Jeli jsme zpět zdarma autobusem do Auschwitz a já se modlila co bude dál.
Neměli jsme totiž koupené ty lístky zpět do Krakowa. To jsem ale netušila, jak jednoduché to bylo! Autobus s nápisem Krakow přijel na zastávku a nebyl vůbec žádný problém si koupit lístky na místě a dokonce se v autobusu dalo platit i kartou! Nemluvě o tom, že řidič uměl perfektně anglicky a nebyl problém se na cokoliv zeptat. V tom všem jsme my teda sto let za opicemi.
Při příjezdu zpět do města jsme se snažili co nejdřív najít něco k jídlu a potom teprve zbyl čas na přemýšlení, co vlastně budeme těch dalších několik hodin dělat. To byl taky nápad kupovat lístek domů na desátou hodinu večer. A navíc se venku rozpršelo.
Pro jídlo jsme si zašli do sámošky, která je v obchodním centru, pak jsme šli na kávičku, potom jsme několik hodin chodili po obchodech (a všechno jsme rozhodně projít nestihli) a potom znovu na kávičku a znovu do těch samých obchodů (Opravdu si ty boty nechci koupit? Třeba když si je zkusím znovu, už mi nebudou tak malé...) a takhle jsme neustále chodili zmoklí, promrzlí a úplně vyčerpaní.
Kolem osmé večer jsme to už úplně vzdali a šli si sednou na vlakové nádraží do jedné z kaváren. Tam jsme oba usínali jako nějací bezdomovci, dokud nás nevyhnali, že už zavírají. Bylo velké štěstí, že vlak už s velkým předstihem stál na nástupišti a my se tak mohli jít uvelebit na svá místa. Taková úleva!
Co na tom, že jsme další hodinu čekali. Čekali jsme v teple, sedící, zachumlaní a zutí. Byli jsme takhle úplně spokojení.
Cestou zpět už nám bylo úplně jedno jakou úroveň mají polské vlaky, najednou se v nich dalo spát bez problémů. Budíček v Bohumíně na kontrolu jízdenek a dál jsme spali až do Prahy.
Zpětně jsem zjistila, že odtamtud mám jen pár fotek...doslova pár. Je to důkazem toho, že tam člověk žije danou chvílí a vdechuje všechny ty zážitky. Na nějaké fotky není čas ani pomyšlení....a taky je moc zima.
Všem, kteří plánují jet do Osvětimi doporučuji jet v zimních měsících. Má to tak své vlastní "kouzlo", které byste v létě nezažili.
Zároveň ale musíte počítat s tím, že vám bude velká zima (většinou se pohybujete venku) a taky je všude bahno. Pokud máte nějakou parádní pláštěnku, taky by se vám mohla hodit.
Vy, kdo už jste Osvětim navštívili, jak se vám takový zážitek líbil?
Když výlet naplánujete dostatečně dopředu, zpáteční lístek pro jednoho stojí asi 1000,- Kč.
Vlak jede 8 hodin přes Bohumín, kde hodinu stojí a mění se zaměstnanci drah z českých na polské, takže se i znovu kontrolují lístky.
Vystoupili jsme na konečné zastávce Krakow Glowny asi v 7 hodin ráno. Pamatuju si, že na předposlední zastávce vystupovalo hodně lidí a my se báli, zda už tedy nemáme taky vystoupit. Dokonce se potom vlak začal rozjíždět zpět dozadu. Nemusíte se ale bát to hlavní nádraží opravdu poznáte.
Cestu autobusem do Osvětimi jsme měli zaplacenou pouze tam, ale ne zpět, protože jsme nevěděli, jak dlouho nám prohlídka potrvá. Zároveň jsme si nechali asi hodinu mezi příjezdem vlaku a odjezdem autobusu, kdybychom náhodou nemohli najít autobusové nádraží. To je naštěstí krásně přehledné a reálně vám na přestup stačí 10-15 minut.
Lístky na autobus jsem kupovala předem přes internet. Dají se vyhledat na e-podroznik.pl, kde jsme si vybrali nějaký klasický regionální autobus(v Krakově se ta zastávka jmenuje Krakow M.D.A.). Jednosměrná jízda pro jednoho z nás stála 14 zlotých. Nekupovala jsem zpáteční jízdenku, protože jsem neměla ponětí, jak dlouho nám prohlídka zabere.
Po příjezdu do Krakowa jsme šli tedy najít autobusové nástupiště, abychom věděli kde je, a poté jsme se šli nasnídat do obchodního centra. Doporučuji nechodit moc daleko, jinak už se odtamtud nevymotáte :).
Cesta z Krakowa do Auschwitz I. trvá asi hodinu a půl a je mnohem pohodlnější než cesta polským vlakem. Pokud je to možné, hlídejte si svou polohu na mapě telefonu, tím že se jedná o regionální autobus, nezastaví Vám rovnou u vstupu do tábora a může být těžší se zorientovat.
Když jsme zahlédli ty davy před vstupem, celkem jsme se vyděsili. Naštěstí to všechno byly školy a ty chodí jiným vstupem. Než půjdete dovnitř, naproti vstupu je bouda, kde si musíte za malý poplatek odložit batohy a velké kabelky.
My jsme si uschovali batoh, prošli kontrolou, a zdarma vstoupili do areálu.
Pár hodin jsme se tam procházeli, četli, vzpomínali a dělali fotky.
Musím uznat, že za poměrně krátkou chvíli nám začala být pěkná zima a tak jsme se rozhodli se přesunout do Březinky. Tam jede zdarma autobus z Auschwitz a není těžké ho najít. Od dubna do října by měl jezdit každých 10 minut. Zbytek roku po půl hodině.
Začali jsme mít i hlad, a tak jsme to zakotvili v jedné restauraci na rohu. Taková jediná, která je vidět. Ceny nebyli zrovna extra nízké ale my byli vymrzlí a měli jsme hlad, takže žádné ošívání. Restaurace vypadala naprosto příšerně. Propálené ubrusy, odřené židle a stoly...
Objednali jsme si celkem klasická jídla. Když nám jídlo přinesli, nemohli jsme uvěřit vlastním očím. Mé gnocchi vypadaly (omlouvám se)odporně. Ale víte co na tom všem je nejhorší. Že jsme opravdu měli velký hlad a vlastně ta omáčka nakonec chutnala jako UHO. Takže ve výsledku nikoho neurazí ani nenadchne. Oba jsme tak nakonec odcházeli spokojeně s plnými žaludky.
Autobus nás vyhodil přímo před Březinkou (Birkenau). Ta už nás tolik nezaujala a nám začala být opravdu zima a byli jsme znovu hladoví. Po krátké době jsme se proto rozhodli to zabalit a jet do obchodního centra v Krakově do tepla a pořádně se najíst.
Jeli jsme zpět zdarma autobusem do Auschwitz a já se modlila co bude dál.
Neměli jsme totiž koupené ty lístky zpět do Krakowa. To jsem ale netušila, jak jednoduché to bylo! Autobus s nápisem Krakow přijel na zastávku a nebyl vůbec žádný problém si koupit lístky na místě a dokonce se v autobusu dalo platit i kartou! Nemluvě o tom, že řidič uměl perfektně anglicky a nebyl problém se na cokoliv zeptat. V tom všem jsme my teda sto let za opicemi.
Při příjezdu zpět do města jsme se snažili co nejdřív najít něco k jídlu a potom teprve zbyl čas na přemýšlení, co vlastně budeme těch dalších několik hodin dělat. To byl taky nápad kupovat lístek domů na desátou hodinu večer. A navíc se venku rozpršelo.
Pro jídlo jsme si zašli do sámošky, která je v obchodním centru, pak jsme šli na kávičku, potom jsme několik hodin chodili po obchodech (a všechno jsme rozhodně projít nestihli) a potom znovu na kávičku a znovu do těch samých obchodů (Opravdu si ty boty nechci koupit? Třeba když si je zkusím znovu, už mi nebudou tak malé...) a takhle jsme neustále chodili zmoklí, promrzlí a úplně vyčerpaní.
Kolem osmé večer jsme to už úplně vzdali a šli si sednou na vlakové nádraží do jedné z kaváren. Tam jsme oba usínali jako nějací bezdomovci, dokud nás nevyhnali, že už zavírají. Bylo velké štěstí, že vlak už s velkým předstihem stál na nástupišti a my se tak mohli jít uvelebit na svá místa. Taková úleva!
Co na tom, že jsme další hodinu čekali. Čekali jsme v teple, sedící, zachumlaní a zutí. Byli jsme takhle úplně spokojení.
Cestou zpět už nám bylo úplně jedno jakou úroveň mají polské vlaky, najednou se v nich dalo spát bez problémů. Budíček v Bohumíně na kontrolu jízdenek a dál jsme spali až do Prahy.
Zpětně jsem zjistila, že odtamtud mám jen pár fotek...doslova pár. Je to důkazem toho, že tam člověk žije danou chvílí a vdechuje všechny ty zážitky. Na nějaké fotky není čas ani pomyšlení....a taky je moc zima.
Všem, kteří plánují jet do Osvětimi doporučuji jet v zimních měsících. Má to tak své vlastní "kouzlo", které byste v létě nezažili.
Zároveň ale musíte počítat s tím, že vám bude velká zima (většinou se pohybujete venku) a taky je všude bahno. Pokud máte nějakou parádní pláštěnku, taky by se vám mohla hodit.
Vy, kdo už jste Osvětim navštívili, jak se vám takový zážitek líbil?
Komentáře
Okomentovat