Všechno je teď jiné. Lepší. Skvělé a bezvadné.

Dlouho jsem se neozvala a dnes se dozvíte, co všechno se v mém životě za poslední dobu změnilo. A že toho nebylo málo...

V první řadě jsme se s přítelem přestěhovali, odstěhovali, sestěhovali... můžeme tomu říkat jakkoliv. Tohle je pro mě velký zlom v životě, protože jsem konečně dost dospělá na to, abych už nežila s rodiči. Život v Anglii do toho úplně počítat nechci, protože to je pro mě naprosto jiné odvětví. Tam se s tím počítá, že člověk bude samostatný, tady v Čechách to tak ale není. Přeci jenom je v každém z nás trochu lenosti a žití s rodiči má spoustu výhod, nebudeme si nic nalhávat. Navíc když vaši rodiče pracují na směny a nejsou skoro vůbec doma :D 

Stěhování bylo hodně náročné co se týče časového zatížení a i toho finančního. Celý první týden jsme se s přítelem střídali v novém bytě a uklízeli a malovali a uklízeli. Po týdnu nonstop práce a totálního vyčerpání jsme se unavení, ale s úsměvem na tváři, konečně definitivně přestěhovali.  Tím, že jsme si na to ani jeden z nás nebrali dovolenou, bylo to opravdu hodně časově náročné a to i dalších pár týdnů, kdy jsme se to tu snažili doladit a neustále jezdili nakupovat do IKEA nebo se tam alespoň mrknout. Co kdyby jsme tam náááhodou narazili na něco, co nutně potřebujeme, že jo :D

Už jsme tu čtyři měsíce. Stále nemáme spoustu věcí. Ale i přesto je nám tu skvěle. Jsme ráda, že hned od prvního dne se tu cítím jako doma ať už tu je jakékoliv množství nábytku, dekorací nebo jakékoliv barvy zdí. Přeji si jídelní stůl, přeji si pracovní stůl a i ta vysoká váza v obýváku mi tu moc chybí. Není to ale nic, co akutně potřebujeme. Vím moc dobře, že ani jedno z toho bychom ani nepoužívali.

Dalším zlomovým bodem v mém životě je nová práce. Konečně jsem na pozici, kteoru považuji za dospěláckou. Mám pocit, že teď zažínám rozjíždět svou celoživotní kariéru. A to už je teda pecka! :D První měsíc zaškolení byl neskutečně náročný a já měla pocit, že nejsem připravená fungovat samostatně. Potom ale přišla fáze, se kterou jsem nepočítala. Po hození do vody to bylo každým dnem horší. Každý jediný den se mi chtělo brečet a měla jsem chuť to vzdát. Naštěstí už je to lepší a já si uvědomila, že to vše nemůžu brát až tak vážně, nemůžu všechno nosit v hlavě a musím přestat pracovat nonstop. Ano, přiznávám, i teď pracuji z domova. Naštěstí mnohem méně a dokážu vypnout a ne neustále přemýšlet, co se zrovna děje v práci, když tam nejsem. Doufám, že časem už to bude jen lepší a lepší.

Jeden z mých benefitů v práci je Multisport karta, za což jsem neskutečně ráda.  To je vlastně i návaznost na můj článek z července Energie na bodu nula. Kartu se snažím využívát, co to jde a jsem moc ráda za tuhle možnost. Začla jsem chodit na jógu, která mi pomáha na záda a celkové držení těla, které nemám správné a v brzké době se chystám na TRX, které jsem chtěla vyzkoušet už před pár lety.

A poslední z mých zlomových bodů je tahle naše malá velká radost, kterou jsme si pořídili. 

S přítelem jsme se rozhodli, že si pořídíme štěně. Rozhodovali jsme se mezi border kolií a australským ovčákem. Nakonec jsme si domů přivezli čtyřměsíční kříženku borderky s australákem a udělali jsme dobře.
Je to neskutečný mazel. Taková naše chlupatá obludka. Samozřejmě už doma zničila spoustu věcí, ale  i tak jí člověk odpustí všechno, když se na něj podívá. Má tak skvělou povahu, že lepšího psa jsme si snad ani pořídi nemohli.



Za všechny tyhle velké změny ve svém životě jsem ráda a každá z nich mě posunula někam dál. Jsou to takové mé velké milníky. Cítím se šťastně a příčinou a asi i důkazem jsou všechny tyhle velké změny.

Přeji Vám abyste se měli alespoň tak dobře jako teď já :)