Letos jsme měli klidné Vánoce. A takové jsem si je přesně přála. Žádný velký stres z vaření, pečení ani úklidu. O to víc se těším na příští Vánoce, kdy už bude Sofinka možná ťapkat kolem stromku a bude to pořádná divočina.
Dárky jsem sháněla tak nějak průběžně asi od začátku listopadu a vyplatilo se. Vše jsem stihla včas nakoupit a vyhnula se tak těm davovým šílenstvím v obchodech. I když se musím přiznat, že jsem na Štědrý den ráno začala panikařit, že dárky pro Peťu nejsou dostatečně dobré a utíkala jsem rychle na Chodov ještě něco dokoupit.
Celý Štědrý den jsme stejně jako loni slavili spolu ve dvou.V klídku jsme si 24. ráno vstali, zapnuli pohádky a dali si kakao a vánočku od mamky. To je mé Vánoční ráno tak, jak si ho pamatuji a jak ho chci ještě pár let pokud možno prožívat.
Jak je hodně lidem známo, u nás doma vaří převážně Peťa, a tak tomu bylo i tenhle den. Když vstal, začal dělat vývar a já mezitím ozdobila stromek. Shlédli jsme pár pohádek v televizi, celý den se váleli na gauči a ničím se nestresovali (kromě té chvíle, kdy jsem si odběhla v panice pro poslední dárky na Chodov).
Když se začalo stmívat, já už se těšila na rozbalování dárků a večeři, která nás čekala. Já vím, že jsem asi šílená, ale stále mám takovou tu dětskou radost z dárků a nezáleží na tom jestli jde o mojí radost nebo se dívat, jak dárky dělají radost někomu jinému.
Šli jsme s Korynkou na procházku, abychom si užili toho čerstvého vzduchu a ticha a klidu, co u nás na sídlišti byly. Přemýšlela jsem o tom, co se tak v bytech teď odehrává. Že někde jsou rodiny, které už jsou u stromečku s nedočkavými dětmi, někde zrovna večeří a někde třeba vůbec Vánoce neslaví a dnešní den je pro ně jako jakýkoli jiný.
Když jsme přišli domů, Peťa začal připravovat lososa s bramborovou kaší. Stejně jako loni jsme se i letos rozhodli pro lehčí Vánoční večeři. A myslím, že se toho budeme držet i příští rok.
Stejně jako můj taťka celé mé dětství i Peťa jedl neskutečně pomalu zatímco já už měla vše snědené a nedočkavě se těšila na to rozbalování. Prý to ale schválně nedělal, tak nevím zda mu věřit.
V klidu jsme si rozbalili své dárky, během čehož jsem samozřejmě často vykřikovala jůůůů. Je vidět, že mě Peťa zná a všechny dárky mi byly vybrány přesně na míru. Největší odměnou pro mě bylo, že Osadníky z Katanu, které jsem dostala, si se mnou rovnou ochotně zahrál.
No a protože nejsme úplné konzervy, v 10 večer jsme se sebrali a jeli si zahrát další hru Osadníků k mým rodičům. Dá se tedy říct, že my ani oni jsme na Štědrý den nebyli jen ve dvou.
Kdo ví, jak to všechno bude vypadat příští rok. Jestli už budeme bydlet ve svém, jestli Sofka bude nedočkavá po mně, zda budeme mít Vánoce na sněhu a zda je budeme slavit sami nebo s někým dalším... Ale vím jistě, že už teď se na ně opět těším a určitě to uteče jako voda.
Dárky jsem sháněla tak nějak průběžně asi od začátku listopadu a vyplatilo se. Vše jsem stihla včas nakoupit a vyhnula se tak těm davovým šílenstvím v obchodech. I když se musím přiznat, že jsem na Štědrý den ráno začala panikařit, že dárky pro Peťu nejsou dostatečně dobré a utíkala jsem rychle na Chodov ještě něco dokoupit.
Celý Štědrý den jsme stejně jako loni slavili spolu ve dvou.V klídku jsme si 24. ráno vstali, zapnuli pohádky a dali si kakao a vánočku od mamky. To je mé Vánoční ráno tak, jak si ho pamatuji a jak ho chci ještě pár let pokud možno prožívat.
Jak je hodně lidem známo, u nás doma vaří převážně Peťa, a tak tomu bylo i tenhle den. Když vstal, začal dělat vývar a já mezitím ozdobila stromek. Shlédli jsme pár pohádek v televizi, celý den se váleli na gauči a ničím se nestresovali (kromě té chvíle, kdy jsem si odběhla v panice pro poslední dárky na Chodov).
Když se začalo stmívat, já už se těšila na rozbalování dárků a večeři, která nás čekala. Já vím, že jsem asi šílená, ale stále mám takovou tu dětskou radost z dárků a nezáleží na tom jestli jde o mojí radost nebo se dívat, jak dárky dělají radost někomu jinému.
Šli jsme s Korynkou na procházku, abychom si užili toho čerstvého vzduchu a ticha a klidu, co u nás na sídlišti byly. Přemýšlela jsem o tom, co se tak v bytech teď odehrává. Že někde jsou rodiny, které už jsou u stromečku s nedočkavými dětmi, někde zrovna večeří a někde třeba vůbec Vánoce neslaví a dnešní den je pro ně jako jakýkoli jiný.
Když jsme přišli domů, Peťa začal připravovat lososa s bramborovou kaší. Stejně jako loni jsme se i letos rozhodli pro lehčí Vánoční večeři. A myslím, že se toho budeme držet i příští rok.
Stejně jako můj taťka celé mé dětství i Peťa jedl neskutečně pomalu zatímco já už měla vše snědené a nedočkavě se těšila na to rozbalování. Prý to ale schválně nedělal, tak nevím zda mu věřit.
V klidu jsme si rozbalili své dárky, během čehož jsem samozřejmě často vykřikovala jůůůů. Je vidět, že mě Peťa zná a všechny dárky mi byly vybrány přesně na míru. Největší odměnou pro mě bylo, že Osadníky z Katanu, které jsem dostala, si se mnou rovnou ochotně zahrál.
No a protože nejsme úplné konzervy, v 10 večer jsme se sebrali a jeli si zahrát další hru Osadníků k mým rodičům. Dá se tedy říct, že my ani oni jsme na Štědrý den nebyli jen ve dvou.
Kdo ví, jak to všechno bude vypadat příští rok. Jestli už budeme bydlet ve svém, jestli Sofka bude nedočkavá po mně, zda budeme mít Vánoce na sněhu a zda je budeme slavit sami nebo s někým dalším... Ale vím jistě, že už teď se na ně opět těším a určitě to uteče jako voda.
Komentáře
Okomentovat